Partnerská města

Město Hluboká nad Vltavou od začátku devadesátých let aktivně rozvíjelo partnerské vztahy s městem Bolligen ve Švýcarsku a s městem Neustadt an der Aisch v Německu. Vzájemné návštěvy, výstavy, vystoupení umělců, sportovní a kulturní akce posilovali důvěru mezi občany partnerských měst a vedli k navázání osobních přátelských kontaktů. V r. 2003 byly navázány kontakty s rakouským městem Grein an der Donau. V současnosti město Hluboká nad Vltavou udržuje živé vztahy s městem Neustadt an der Aisch, kde působí Spolek přátel Hluboké, dále s městem Bela Crkva v Srbsku, dále tzv. Sister cities Hluboká nad Vltavou - Yogyakarta a symbolické přátelské vztahy s ukrajinským městem Koločava.

Původní partnerství byla založena na čerpání zkušeností od měst v Západní Evropě v oblasti rozvoje, čerpání dotací a vstupu do EU, které se nyní snažíme předat těm, které to teprve čeká.

Neustadt an der Aisch

Neustadt an der Aisch je sídlem správy zemského okresu Neustadt an der Aisch-Bad Windsheim (německy Landkreis Neustadt an der Aisch-Bad Windsheim) je zemský okres v německé spolkové zemi Bavorsko, ve vládním obvodu Střední Franky.

Historické město Neustadt an der Aisch leží v srdci Frank. Nachází se na křižovatce starověkých obchodních a vojenských cest a v průběhu staletí se vyvinulo v důležité regionální centrum. Město se pyšní bohatou historií sahající až do středověku, která se odráží v jeho dobře zachovalém starém městě. Ve městě a jeho zhruba tuctu venkovských čtvrtí žije přes 13 000 obyvatel.

Koločava

Ukrajinsky Колочава je obec na západní Ukrajině, správní středisko Koločavské vesnické územní hromady. Leží v okrese Chust Zakarpatské oblasti na jihu Siněvirského národního parku. Obcí protéká řeka Terebla.

Koločava byla do roku 1919 součástí Uherska. V letech 1919–1938 patřila do Podkarpatské Rusi, která byla součástí Československa. V letech 1939–1945 byla anektována Maďarskem. Od roku 1946 bylo místo součástí Ukrajinské sovětské socialistické republiky a od roku 1991 je součástí Ukrajiny. V současnosti zde žije okolo 5000 obyvatel.

Koločava proslula jako rodiště obávaného loupežníka Nikoly Šuhaje, hrdiny literárního díla Ivana Olbrachta – Nikola šuhaj loupažník. Ve vesnici je škola s muzeem a bustou Ivana Olbrachta. U dřevěného kostela sv. Ducha, ležícího v Horbu u silnice směrem k jezeru Siněvir, se nachází hroby tří českých četníků, kteří zemřeli během služby v Koločavě. Jednoho z nich zabil Nikola Šuhaj, V tomto kostele bylo do nedávné doby umístěno Muzeum ateismu, založené v časech existence Sovětského svazu. Na hřbitově blíže na náměstí se nachází hroby Nikoly a jeho ženy Eržiky. Za hřbitovem je muzeum československé školy a také nový skanzen.

V roce 2018 u příležitosti 100 let Československa odsouhlasilo městské zastupitelstvo našeho města na žádost obce Koločava partnerské vztahy s touto obcí na Podkarpatské Rusi, na Ukrajině. Bylo to symbolické gesto spíše sentimentálních vzpomínek na bývalou část Československa, která je dnes velmi chudá, zanedbaná a bez velké perspektivy.

Bela Crkva

Bela Crkva česky "Bílý kostel" leží na hranicích s Rumunskem v údolí řeky Nero na jihovýchodě Vojvodiny, asi 100 km od hlavního města Bělehrad. Na východní straně sousedí městský obvod Bela Crkva s pohořím Karpaty a na západní straně se otevírá do Panonské nížiny. Hlavním turistickým lákadlem je tzv. Deliblatska Peščara, unikátní písčité území na evropském kontinentě, a také sedm křišťálově čistých jezer. Ve městě Bela Crkva se koná každoročně Karneval květin. Městský obvod zaujímá více než 35 tis. ha, celkový počet obyvatel je téměř 26 tis. a tvoří multikulturní společnost zastoupenou i početnou českou menšinou. Město je sídlem České národní rady v Srbsku a jediným na území Srbska, kde je čeština spolu s dalšími úředním jazykem.

V roce 2000 krátce po válce v Bosně poprvé navštívil pan starosta Tomáš Jirsa město Bela Crkva. Jak uvedl v článku v jednom z předešlých čísel zpravodaje, tehdy město vedené starostou Darko Bogosavljevicem s českými kořeny projevilo zájem o partnerství s nějakým českým městem. Někdy okolo roku 2003 naše město pozvalo do Hluboké nad Vltavou na čtrnáctidenní pobyt autobus občanů/důchodců z Bela Crkva. Podmínka byla, že mluví česky a nikdy nebyli v Čechách. Zaplatili jsme jim pobyt a program. "Když autobus přejel v Českých Velenicích hranici, ti lidé vystoupili z autobusu a líbali českou zem", vyprávěl pan starosta. První oficiální kontakty byly navázány v březnu 2005 v rámci spolupráce obcí Republiky Srbsko s obcemi členských zemí EU při získávání zkušeností a financí před vstupem do EU.
A jak se dostali Češi do Srbska? Marie Terezie na konci devatenáctého století nabídla druhorozeným synům sedláků, že se mohou vystěhovat do srbského Banátu, kde dostanou půdu a mohou začít hospodařit. Někteří došli o dvě stě kilometrů dále do „slavného“ rumunského Banátu, Svatá Helena a tak. A děti, vnuci a pravnuci těchto osadníků si udrželi českou řeč a české zvyky. - text ze článku pana starosty Tomáše Jirsy

V roce 2026 byla slavnostně podepsána partnerská smlouva, jejíž cílem je zejména výměna zkušeností a dobré praxe, podpora přátelských vztahů, rozvoj společných projektů a posílení kulturních, vzdělávacích a společenských vazeb na radnici města Bela Crkva v rámci zájezdu hlubockých občanů, který město Hluboká nad Vltavou uspořádalo. Přítomen byl také velvyslanec ČR v Srbsku Jan Bondy.

Sister cities Hluboká nad Vltavou - Yogyakarta

Dne 20. května 2024 byla oficiálně podepsána smlouvu potvrzující záměr spolupráce v kulturním a vzdělávacím komplexu Taman Pintar a 29. listopadu 2025 byla po třech letech od navázání bližšího kontaktu s Indonésií - podepsána starostou Tomášem Jirsou memorandum o spolupráci Hluboké nad Vltavou s městem Yogyarkarta.

Městská samospráva Yogyakarty a městská samospráva Hluboké nad Vltavou (Česká republika) oficiálně podepsaly v Taman Pintar (Chytrý park) Prohlášení o záměru. Dohodu podepsali úřadující starosta Yogyakarty Singgih Raharjo a starosta Hluboké nad Vltavou Tomáš Jirsa v doprovodu indonéského velvyslance v České republice Kenssyho Dwiho Ekaningsiha a českého velvyslance v Indonéské republice Jaroslava Dolečka.

Tato spolupráce otevřela řadu příležitostí v oblasti cestovního ruchu, kultury, malých a středních podniků a vzdělávání. Tento historický okamžik, který byl zakončen slavnostním otevřením fotografické výstavy s tématem „Češi v Indonésii“.